NEMOC NA MÍRU

Přestávali jsme si vážit zdraví,

a proto jsme dostali takovou nemoc,

abychom si uvědomili,

že na něm záleží úplně nejvíc.

Přestávali jsme si vážit přírody,

a proto jsme dostali takovou nemoc,

aby nám byl pobyt v ní tak vzácný.

Přestali jsme být schopní žít v rodinách,

a proto nás tato nemoc zamkla

do našich domovů, abychom se mohli

opět naučit fungovat jako rodina.

Přestávali jsme si vážit starých a nemocných,

a proto jsme dostali tuto nemoc,

abychom si připomenuli, jak jsou zranitelní.

Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní.

Přestali jsme mít úctu vůči učitelům,

a proto nám tato nemoc zavřela školy,

aby si to rodiče mohli sami vyzkoušet.

Mysleli jsme, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kýmkoliv jsme chtěli,

a proto jsme dostali takovouto nemoc, abychom si uvědomili,

že toto všechno není samozřejmost.

Mamon nás ovládl a volný čas jsme trávili

v nákupních centrech, proto nám je

tato nemoc zavřela, abychom pochopili,

že štěstí si nemůžeme koupit.

Zaměřovali jsme mnoho pozornosti

na náš vzhled a porovnávali jsme se

s druhými, proto nám tato nemoc

zakryla tváře, abychom pochopili,

že v tom není krása člověka.

Přijímali jsme eucharistii a zpověď ledabyle

a často velmi lhostejně, a proto nám tato nemoc nedovoluje přistoupit k svatému přijímání a ke svátosti smíření,

abychom poznali, jak nám Ježíš schází

a jak to bez něj nejde.

Pastýři nehledali ztracenou ovci,

a proto nás tato nemoc úplně odřízla

od devětadevadesáti,

které jsme měli tak blízko.

Lidé mnohdy nestáli a nezajímali se

o své kněze, proto jim nemoc uvěznila kněze

na farách a v klášteřích, aby poznali,

jak jedni bez druhých nemůžeme být.

Mluvili jsme, kritizovali, pomlouvali

a ukazovali prstem, a proto nás nemoc uvrhla do izolace, abychom přemýšleli

o sobě a o svém životě.

Abychom ho podrobili hluboké inventuře

a obrácení.

Mysleli jsme si, že jsme páni této země

a proto jsme dostali tuto nemoc,

aby nás něco miniaturního, co ani nevidíme, dokázalo zkrotit, dát nám příručku na to,

jak žít, a trochu pokory.

Tato nemoc nám mnoho bere, ale zároveň nám dává možnost se toho tak strašně moc naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější.

Dostali jsme nemoc ušitou na míru.

Asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali, abychom pochopili, co je v životě důležité.

(zdroj: internet, kázání br. Didaka OFM)