Omezené bohoslužby

Občas zaslechnu stesk a nářek.

Prý zrušené nebo omezené bohoslužby. Cha.

Tak se podívejte na lékaře a sestry,

na všechny, kteří pečují, pomáhají,

dávají kus sebe pro záchranu druhých

(dělali to vždy).

Nefňukají nad omezeními,

ale v omezeních zachraňují druhé!

Ne. Bohoslužby nikdo neomezil, nezrušil. Naopak.

Bohoslužba byla vždy především

služba těm nejmenším, nemocným a slabým.

To nás přece učí Ježíš.

Nebo ne?

Tak rozumím tomu, co napsal sv. Pavel Filipanům: „vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.“ (Fil 2,7)

Euchariste je i zadky umývat,

je to s láskou ošetřený bércový vřed, vyměněná plena i obyčejné podání čaje.

Nyní vidíme liturgii, kterou slouží všichni,

kdo mohou a důvěřují svému poslání.

A na nás kněžích, na nás křesťanech,

kteří nejsme zdravotníci?

Na nás je modlitba srdce.

Dodává totiž sílu těm, kteří ji potřebují

a ještě asi budou dost potřebovat.

FB Filip Štojdl, biskup církve československé husitské