Richard Rohr: Očekávání Vánoc

Knížka kabelkového formátu se může stát naším kamarádem a inspirací pro adventní dobu, ale proměna, k níž nás tato zamyšlení vybízí, může být programem a směrovkou pro zbytek našich životů. Jednotlivé kapitoly – čtení pro každý den adventní doby – jsou uvedeny odkazem na texty z Bible, které se čtou toho dne při mši svaté. Krátké úryvky z těchto čtení jsou potom odrazovým můstkem k textům, které jdou přímo k jádru věci bez planého sentimentálního vzdychání nebo neplodného moralizování.

Jedná se o náročnou četbu v tom smyslu, že vyžaduje naše přemýšlení o sobě, o naší víře i praktických každodenních postojích a skutcích, a vyžaduje naši proměnu. Na rozdíl od řady jiných modlitebních příruček a duchovních rad od nás většinou nechce, aby bylo něčeho více (růženců, dobrých skutků atd.) Spíše nás vybízí ke zbavení se lpění na svém egu, na nesprávných postojích, k uprázdnění prostoru pro Boha, k pochopení kdo jsem já a kdo je Kristus. Je potřeba přiznat si, na koho a na co ve svém životě ve skutečnosti spoléhám, kde hodlám najít svoji radost a štěstí.

Když na jednu stranu lidé zbožně volají „přijď království tvé“, je třeba, aby také dodali „ať odejde království mé“. Boží Království nahrazuje a dalece předčí všechna království ega. … Loajální můžeme vlastně být jen k jednomu království: k Božímu, nebo ke svému.

Tohle vypadá skoro jako věta ze (nebo do) zpovědního zrcadla. Hledám Boží vůli a Jeho království? Nebo je to můj projekt (třeba i tak zbožné věci, jako jsou kostelní nástěnky nebo výuka náboženství) a Ty mi Bože pomáhej? Chci zviditelnit sebe, nebo se v koutku těším z růstu Božího království mezi lidmi?

Naši důležitost nám propůjčuje Bůh a my jsme osvobozeni od sebe samých! … A to nás také osvobozuje od společenské modloslužby. Nemůžeme neustále říkat, „přijď království tvé“ když ve skutečnosti věříme, že nás spasí národ, politická strana, vojsko, banky a různé instituce.

Vaším skutečným Bohem je to, o čem věříte, že vám dá smysl a že vás zabezpečí.

Bůh má rád dospělé partnery, schopné si navzájem dávat i brát, a vy se nakonec stanete právě takovým Bohem, jakého milujete. Tím si můžete být jistí.

Cena za skutečnou proměnu je vysoká. Proměna znamená, že musíme změnit zaměření své loajality: od moci, úspěchu, peněz a možnosti mít kontrolu (čti od“našich království“) směrem k vládě Ježíše a k Božímu království.

Velká láska a velké utrpení zpravidla v člověku způsobí, že začne duchovně naslouchat a vidět širší souvislosti. Pouze věroučný systém a bohoslužby v kostele takovou proměnu nezajistí.

Máme tendenci víc si život organizovat, než ho doopravdy žít. Samo o sobě to není špatné, ale jakmile to začneme aplikovat na duchovní život, je to čirá hereze. Nefunguje to. Duchovní energii nelze organizovat. Něco musíme nechat jít a přijmout to, co se svobodně dává. Musíme se postupně zbavovat lpění na svém malém já, aby vznikl prostor pro nové početí a nové zrození. Maria je symbolem, jak se dar přijímá a opatruje. Vše, co nám Bůh dává, je vždy prožíváno jako nezasloužená milost, a nikdy jako mzda, odměna nebo medaile za zásluhy. Jestliže dar vnímáte jako „něco za něco“, nikdy to vaši duši neobohatí. Pokud se snažíme nějak „řídit“ Boha, nebo si vykonstruovat svou hodnotu na základě určitého výkonu, nikdy neumožníme zrod Krista, nýbrž budeme jen vytvářet sami sebe.