Richard Rohr: Božský tanec

Kdysi jsem tu napsal o jedné knize, že v touze by ji co nejvíce lidí znalo, jsem zakoupil čtyři výtisky a rozdal přátelům. Ještě když v Cestě pracovala paní Jitka, tak mi při řeči o knížce Božský tanec sdělila, že její přítel jich nakoupil šest kusů. Když jsem ji četl, chvíli jsem měl pocit, že čtu poezii, chvíli detektivku, chvíli sci-fi cestopis o cestě do středu vesmíru, kde najdu sám sebe, chvíli příručku Jak se naučit plavat.

Nemohu věci zásadně poznat, dokud jim nevěnuji zásadní respekt, dokud je nemiluji, než je uchopím svou myslí. To je jedna z mnoha vět, které jsem si v knize zatrhl. V prvních řádcích knihy Genesis, v příběhu o jablku, je skryto mnoho z lidského osudu. Utržením jablka poznání dobrého a zlého jsme byli uvrženi do svobody a vyhnáni z ráje jednoznačnosti. Paradoxem tohoto kroku je, že jednou z možností, jak naplnit získanou svobodu, je právě návrat k Bohu. O tom jsem tu už jednou psal.

Adam a Eva však utrhli jablko poznání, protože chtěli být jako Bůh, chtěli znát vše, rozpoznat dobré i zlé. Toto poznání je poznání majetnické, které si chce poznaný svět podrobit a vytváří lidi velice namyšlené a pyšné. Apoštol Pavel píše v 1. listu Korintským: Poznání ovšem nadýmá, zatímco láska buduje. Láska je Božským poznáním. Vytváří poznání pokorné a ne lakotné, buduje vztah a ne moc nad druhými.

Příběhem o jablku se zabývá i Sváťa Karásek v části písně Ženský ty jsou fajn:

Tak se měli v Ráji radovat,

až je zlej had začal hecovat,

že prej by se moh člověk Bohem stát

to prej je moc fajnový.

Eva slyší to hadí šeptání,

utrhni si jabko, k čemu to váhání.

Trhá plod Božího poznání,

Adame dobré chutnání.

Adam si řek, zákaz zněl netrhat,

to utrhla Eva, mně se nic nemůže stát.

Jen si kousnul, vylez ze křoví,

bejt bohem to je fajnový.

Knihy Richarda Rohra mají nálepku, že jsou o mužské spiritualitě. To však není pravda, jsou fajn i pro ženský.

Honza Votava