Je to náš příběh

Kniha Pavla Hoška Je to náš příběh je odpovědí na volání po vlastenectví a obraně křesťanských hodnot, které se ozývá v naší společnosti.

Vznik národů je v Bibli trestem za pýchu stavby babylonské věže, za to, že si lidé chtěli zařídit život bez Boha. Ale jako v řadě jiných případů použil Bůh lidského pochybení k uskutečnění svých záměrů. Tak jako tomu bylo třeba v Izraeli v případě vzniku královského úřadu, kdy se Židé zřekli přímé boží vlády a chtěli, aby jim, jako jiným národům, vládl král, a následně byl poslán Král podle Božího srdce, Mesiáš z rodu Davidova, tak byl také židovský národ vyvolen skrze Abrahama, aby se stal požehnáním pro všechny národy země. Tedy ne pro sebe, ale pro druhé. To je smysl vlastenectví a dějin národa izraelského.

A co my s tím? Jaký je smysl českých dějin? Koncem devatenáctého století Masaryk svou knihou Česká otázka rozvířil tuto debatu, která se dá velmi zjednodušeně označit jako spor mezi katolíky a evangelíky. Která doba je ta zlatá, Velká Morava svatých Cyrila a Metoděje, svatý Václav a gotika, či husitství a národní obrození, a je baroko malebné či temné? Prvním, kdo nabídl řešení, byl Jára Cimrman, když do Českého nebe umístil vedle Babičky Boženy Němcové též svatého Václava s Janem Husem. Na něj navázali třeba Petr Pithart či teolog Karel Skalický, když říkají, že naše historie je celistvý příběh, který teprve v této celistvosti dává smysl.

Všechny naše tradice, ať velkomoravská, svatováclavská, husitská, barokní a obrozenecká mají společný průsečík – Ježíše Krista. Smyslem českých dějin je Ježíš Kristus a jeho bytí pro druhé. Bytí, které musí překonávat sobectví jak osobní, tak národní či konfesní.

Brněnský básník Miroslav Holman má ve své sbírce Kolem osy (verše glosy) následující:

Torzo víry

                                         Bysta

                                                                                            Krista.