Církev, tradice, reforma

Kniha Tomáše Petráčka Církev, tradice, reforma je knihou o II. Vatikánském koncilu, o době před ním a následné reflexi na něj. Krátce bych z ní popsal život George Tyrrella z doby předkoncilní.

Od devatenáctého století sledujeme v Evropě radikální sekularizaci, se kterou se ale parodoxně objevuje nový fenomén konvertitů. Lidí, kteří jsou schopni a ochotni opačného duchovního pohybu než okolní svět. Ve Francii jsou to například Charles Foucauld či Charles Peguy, v Anglii Goerge Tyrrell (1861-1909). Ten prožil dvě konverze. Nejprve v osmnácti letech z anglikánství k ultramontánnímu katolicismu, který nekompromisně odmítal moderní dobu a „její omyly“. Stal se profesorem filosofie na jedné jezuitské koleji, kde se dostal do prvních sporů s představenými, protože nepřednášel podle manuálů novoscholastiky, ale obrací se přímo k dílu Tomáše Akvinského. Je přeložen do Londýna, kde prožil druhou  konverzi.

Problém je v tom, jak měla Církev v té době reagovat na měnící se okolní svět. Jednou možností je uzavřít se do systému pozdně středověké teologie a kultury, který nereaguje na nové politické a sociální reálie a myšlenky, které nabízejí řešení těchto nových problémů, označit za neslučitelné s katolicismem jako takovým. Jenže středověký svět je pryč, je mrtvý, a katolicismus se přece nemůže připoutat k mrtvole a žít dál. V tomto případě Církev selhává rezignací na přizpůsobení forem  hlásání radostné zvěsti a pastorační služby na část evropské společnosti, na snahu obejmout, rozlišit, přetvořit a pokřtít moderní dobu a kulturu. Co není přijato, nemůže být proměněno. Druhou možností je, že náboženství respektuje moderní vědy a vybízí ke kritickému myšlení, jehož výsledkem je syntéze toho, co obstojí ve starém i novém. Přestat redukovat křesťanství na teoretický myšlenkový konstrukt, ideologii, ale soustředit se na žitou víru, autentickou náboženskou zkušenost. Nikoliv teologové, ale světci jsou experti víry. Toto je výsledek druhé Tyrrellovy konverze.

A důsledkem je nucené opuštění Tovaryšstva Ježíšova, exkomunikace a odepření církevního pohřbu. Jeho přítel, kněz Henri Bremond je za to, že v civilních šatech pronesl modlitbu za zemřelé a udělil mu požehnání na cestu tvrdě potrestán.

Nikdy to nebylo jednoduché, není-liž pravda, Tomáši Petráčku.

Honza Votava