Dokud pro tebe bude Bůh jako dojná kráva

Dokud mám Boha proto, že ho potřebuju,

skuhrám, že nemám tohle a chci tohle, nežiju Evangeliem.

Protože tam jde o setkání.

Marie Magdalská v evangeliu pláče, protože nemůže najít Ježíše. A setká se s ním.

Ona pláče, protože ho miluje.

Ne kvůli problémům se sousedem, bývalým manželem nebo kvůli bolavýmu rameni.

Bůh je láska, říkají mystici. A v té lásce je dobře setrvat, protože pak setrváváme v Bohu.

Nádech a výdech.

Nejnebezpečnější náboženskou představou je, že Pán Bůh je někde daleko, mimo život,

nebo že je zavřenej v kostele, a občas přijde a těm nejhodnějším splní tři přání.

Bůh je však stále tady (a teď). Je samozřejmě i v naší slabosti a nemizí, ani když hřešíme.

Stále jen čeká, až se naučíme milovat, protože to jediný jazyk, jak s ním mluvit.

Miluj bližního, sebe i Boha. To je Ježíšovo přikázání lásky.

Milujte se, jako jsem já miloval vás.

Jenže nám všem dá dost zabrat právě láska.

Je to místo, kde se vzdáváme nejdřív. Někteří z nás na lásku pro jistotu už ani nevěří.

Láska je nejen krásné místo, ale taky místo kde jsme všichni strašně moc zranění.

Nenávidíme sebe i druhé, a nakonec nenávidíme život.

A tak se ztrácíme a nemůžeme najít, co potřebujeme všichni znát.

A totiž, že jsme se narodili správně, že máme nejen právo na život,

ale taky na chyby, a taky, že každý z nás je milovaná bytost.

Filip Štojdl, biskup církve československé husitské