Budete mými svědky

Být křesťanem se může jevit jako nepohodlné. Spoustu věcí ti lidé nesmějí (klobásu v pátek), spoustu věcí naopak musejí (jít v neděli do kostela). Není lepší si moci dělat, co mne napadne? Přesto jsou lidé ze světa často rádi, když zjistí, že ten druhý je křesťan – zejména v situacích, kdy od něj něco potřebují. Čekají, že věřící sestřička v nemocnici bude laskavá, že věřící prodavač bude poctivý, že věřící sousedé budou slušní, že na církevní škole budou dobře vychovaní spolužáci. Je příjemné a pohodlné vznášet tyto nároky na druhé. A co to znamená pro mne, být křesťanem? Křesťanství není jen soubor pravidel a příkazů.  Chyběla by tam především motivace – proč to dělám, a také síla, která by nám pomáhala tato pravidla dodržovat.

Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření – nebo aspoň, mělo by být. Přijetí Krista by nás mělo zásadním způsobem proměnit. Ta slušnost a poctivost, to by měl být jen vedlejší produkt naší proměny.

Být křesťanem také znamená být svědkem. (Sk 1,8) Není tam žádné omezení nebo výběr. Kristus neřekl: Ti nejlepší z vás budou svědky. Ani neřekl – v neděli dopoledne budete mými svědky. Vlastně se nás ani neptá: Hodilo by se vám to? Bude vás to bavit? Kdo z vás se hlásí? Prostě nám to oznamuje. Budete mými svědky. A pokračuje: v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země. Jsme Jeho svědky také ve chvíli, kdy nám ujede autobus nebo někdo udělá myšku na silnici, kdy se nám připálí oběd pro tchýni nebo dítě donese čtverku z čehokoliv. Jsme Jeho svědky, když se setkáme s kolegy, kamarády, se členy vlastní i farní rodiny.

Než nám Kristus řekl, že budeme jeho svědky, dal nám k tomu výzbroj: „…dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí.“ A motivace? „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.“ A  „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

Ten, který je Králem nad celou zemí, který má v rukou hlubiny země (Ž 95), před nímž se hory taví jako vosk (no jen si to zkuste), který zemí pohne z místa, Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, který udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády (Job 9,5-9), tento Bůh měl jistě mnoho (a dokonalejších) možností, jak rozšířit evangelium po celém světě.

On si k tomu vybral si partu nevzdělaných chlapů z malé zemičky na okraji tehdejšího impéria. A řekl: „Budete mými svědky.“