Křesťanský advent

Křesťanský advent není pouhé těšení se na Vánoce, ale především očekávání.

Toto očekávání má svůj hluboký důvod

a tím důvodem je naděje, která stojí na Božím slibu.

Bůh slíbil, že pošle Mesiáše, a to se skutečně stalo.

Ježíš řekl, že znovu přijde, a my máme naději,

že tento příchod završí dějiny a ukončí působení zla.

Svět konzumu není nemocný především tím, že nakupuje

a spotřebovává, ale že neumí čekat, protože v mnohém nemá naději.

Snaha mít, mít co nejvíc, opatřit si to, co ještě nemám,

hned (a třeba na půjčku), bez čekání, může být projevem chybějící naděje v životě lidí.

Je to někdy pokus „zakrýt si oči a zacpat uši“ nakupovanými a konzumovanými věcmi,

protože člověk nemá naději, a tak se nechce příliš dívat do budoucnosti.

Křesťanská naděje není laciným optimistickým přesvědčením, že „bude líp“.

Je to naděje v Boží věrnost, tedy v naplňování Božích zaslíbení.

Povýšeným odsuzováním „spotřebáků“ bychom sotva komu pomohli. 

Žít nadějí v Boží věrnost – a to nejen v adventu – může představovat službu našim bližním.

Někteří totiž naši naději v našem životním postoji rozpoznají.

A to je obohatí mnohem víc,  než kdyby poslouchali naše odsuzování nákupních horeček.

(Aleš Opatrný)