Spiritualita Jana Křtitele

Spiritualita Jana Křtitele je spiritualitou sestupu, nikoliv vzestupu.

„On musí růst, já však se menšit.“ (Jan 3,30)

Taková vyprázdněnost od svého ega, jakou se vyznačoval Jan Křtitel, je zkrátka nutná, jinak nemůžeme jako Jan ukazovat od sebe k Ježíši. 

Taková vyprázdněnost, taková pokora se nám sama od sebe nepřihodí.

Je jistě výsledkem tisícerého zřeknutí se sebe a tisíce aktů oddanosti, což u Jana Křtitele postupně dostalo Boha na místo, které mu náleží.

Jestliže se budeme snažit proměnit tento svět v Boží království vždy to skončí tím, že budeme naštvaní a zklamaní.

My nečekáme na příchod ideální církve ani dokonalého světa tady a teď a dokonce ani po smrti.

Boží království je víc, než tohle všechno.

Když na jednu stranu lidé zbožně volají „přijď království tvé“, je třeba, aby také dodali: „Ať odejde království mé“.

Boží království nahrazuje a dalece překonává všechna království ega a předčí i všechny společnosti i všechny formy odměny za osobní zásluhy.

Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.

Loajální můžeme být vlastně jen k jednomu království: k Božímu, nebo ke svému.

Z toho se nevykroutíme.

„Velký obraz“ vyjde najevo tehdy, když se Boží dílo a Boží vůle stanou ústředními a my budeme šťastni ve svém koutku.

Právě to znamená „činit vůli Otce v nebesích“ a jedině tak je možné, aby se šířeji vyjevilo divadlo života a lásky.

Nemůžeme ve skutečnosti říkat „přijď království tvé“, když ve skutečnosti věříme, že nás spasí náš národ, politická strana, vojsko, banky a různé instituce.

Dokonalá plnost teprve přijde

Adventní zvolání „Přijď, Pane Ježíši“ znamená, že celé křesťanské dějiny

je třeba prožívat v uvážené prázdnotě, v záměrné nenaplněnosti.

Dokonalá plnost teprve přijde a my ji nemáme vyžadovat už teď.

Toto očekávání budoucí plnosti udržuje náš život otevřený, zvláště vůči milosti a budoucnosti vytvořené Bohem a nikoliv námi.

„Přijď, Pane Ježíši“

znamená skok do svobody a odevzdání se, které se po právu nazývá ctností naděje.

Radost, ovšem „ne jako dává svět“, vždycky přichází jako dar těm, kteří na ni čekají, počítají s ní a udělali si pro ni v sobě místo.

Motýla nechytnete tak, že za ním budete běhat.

Richard Rohr, očekávání Vánoc