Adrien Candiard: O fanatismu

Kniha s podtitulem Když je náboženství nemocné.

V dnešním světě je tento jev nejviditelnější u teroristů z řad islamistů, ale jak níže vyplyne z poznámek z knihy, týká se tento problém, každého z nás.

Náboženský fanatismus bývá spojován s přemírou Boha v životě, kdy se náboženství vymyká moudrým hranicím uměřenosti.

Dominikán Candiard však překvapivě tento jev spojuje naopak s Boží nepřítomností. Místo, které tato nepřítomnost zanechává prázdné, totiž nezůstává prázdné dlouho, brzo je obsadí něco jiného, modly. A to buďto modly světské jako pokrok, třída, rasa, planeta nebo, a to je mnohem nebezpečnější, modly pocházející od boha neživého, tedy takového, kterého si přivlastňuji, užívám a využívám.

Ať už se jedná o biblický fundamentalismus či samotné náboženství, kdy do středu svého života postavím nikoli Boha, ale sebe sama, svou identitu. „Člověk si udělá modlu i ze samotné pravdy, neboť pravda bez lásky není Bůh, je jeho obrazem a modlou.“ To jsou slova Blaise Pascala.

Evangelium nám poskytuje příklady tohoto teoretického poznání Boha bez lásky. Jsou to démoni, kteří jako první, dříve, než učedníci poznávají v Ježíši Božího syna. Hned v první kapitole Markova evangelia démon vykřikne: „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Démoni z evangelia znají pravdu o Bohu, odmítají však jeho podstatný prvek, jeho lásku. Nechtějí být milováni. Richard Rohr někde píše, že poznání bez lásky je majetnické. Poznaný svět si chce přivlastnit, ovládnout.

Mít víru v Boha je velmi nepohodlné, protože to znamená dobrovolně svěřit svůj život Někomu, kdo se nikdy nenechá uzavřít do našich uklidňujících představ. Znamená smířit se s tím, že spíš, než pocit naplnění v nás prostě ponechá místo pro Sebe sama: prázdnotu tak nepříjemnou, že jakmile máme příležitost, snažíme se ji rychle zaplnit.

Pečovat o tuto závratnou prázdnotu, odolat pokušení k modloslužbě – to je skutečně náročná askeze, duchovní dobrodružství, které se obrací zády k průměrným vymoženostem, které může svět nabídnout.

Duchovní život nás nepřestává učit, že jedině Bůh je Bohem,  a tím v nás formuluje tautologie, které zdánlivě nic neznamenají až do dne, kdy se otevřou v celé oslnivé úchvatnosti.

A to se nám může hodit, protože pokud někoho láká falešný radikalismus, pak ho neodvrátíme od fanatismu vlažnou vodou, ale silou živé vody tryskající do věčného života.

Honza Votava