Škola modlitby – Možnosti a melodie

Možnosti a melodie

Možnosti zůstávají v každém okamžiku otevřeny těm, kdo se dokázali rozhodnout pro Boha. 
Melodiemi se míní ty, které se spontánně rodí v srdci člověka, který se nechává vést Boží láskou.

Ve své lásce k Bohu jsme zcela závislí na Bohu, který nám ji dává – to on vkládá do našeho srdce strunu, která v něm dříve nebyla, a nechává ji rozeznít. A přece zbývá dost prostoru pro uplatnění vlastních sil.

Chtějme po svém srdci, aby dalo Bohu vše, co může, a aby dávalo stále víc. Když Bohu říkáme: „Miluji tě“, dodejme aspoň čas od času: „A děkuji Ti za to“. 
Protože láska k Bohu je Božím darem, tím darem, která proměňuje naše ostatní lásky i naše možnosti.

Křesťanská láska
Nezištná láska spočívá v tom, že člověk chce a prokazuje milované osobě dobro, aniž myslí sám na sebe. 
Křesťanská láska vyžaduje ještě něco navíc.  Její nutnou součástí je totiž také citové přilnutí. Člověk cítí, že je přitahován ke sjednocení s milovanou osobou, 
struna v srdci se musí rozeznít.

Kdo chce pro druhého dobro, stává se ochráncem, nikoli přítelem.  Dobro lze prokazovat z dálky, i lidem neznámým. Ale nikdo si snad nemyslí, že by Boží láska k nám byla ochotna přijmout takové omezení!

V Boží lásce k nám stojí na prvním místě touha překlenout vzdálenost, navázat osobní vztah. Bůh se nemůže spokojit s tím, že chce naše dobro. 
On nás k sobě přitahuje. Bůh zakouší sám v sobě, jak vroucím hlasem mohou znít struny srdce.

Pokládá nás za své přátele a je pro nás skutečným přítelem.
Bůh nás miluje jako část sebe samého, jako kus svého srdce, který se musel na čas oddělit, ale od nějž se očekává, že se vrátí zpět.

Na druhé straně, člověk, který ví, že je milován, a který se nechá milovat, aniž lásku oplácí, si zaslouží pohanu.
Kdo miluje a chce být milován, musí především trávit čas v blízkosti svého přítele tak, 
aby ho viděl a slyšel. Základní požadavek lásky a přátelství je tentýž: Být spolu. 
Žádný hrdinský čin, žádná oběť, kterou pro milovaného člověka přineseme, ale která nás od něho oddálí, nemají takovou hodnotu jako prostá milující přítomnost.

úsilí každodenní modlitby
Není těžké říci: „Miluji tě.“ Obtíže vyvstanou, jakmile dodáte „navždy“, a zvláště ve chvíli, kdy bude třeba řečené uskutečnit. 
Neboť „navždy“ trvá dlouho.

Kdo chce vytrvat v přátelství s Bohem, musí vytrvat v modlitbě.
Není žádná maličkost vytrvat v lásce k předmětu, který je zcela mimo dosah našich smyslů. K Bohu nás poutá jedině dar Boží milosti. 
Není pro nás nic snadného, abychom každý den  o tuto milost prosili a dokázali ji přijmout. 

Kontemplativní modlitba má tu zvláštnost, že ať jí věnujeme, kolik chceme času, úhrnem se to vždy zdá málo. 
I kdybychom tomuto druhu modlitby obětovali celý svůj čas, materiálně vzato efekt by nebyl nikdy velký. 

Když se modlitba stane častou, nemusíme se už ptát, zda je horlivá či nikoliv. Vytrvalost znamená horlivost a věrnost zachrání vše.
Vedu špatně svůj život modlitby?  Co na tom, pokračuji, lépe je pokračovat než utéci. Miluji Boha špatně? Co na tom!  Pokračuji, lépe je pokračovat, jak se dá než všeho nechat.

Když člověk jednou pozná chudobu své modlitby, cítí potřebu věnovat jí alespoň hodně času. A když jí věnuje hodně času, začíná skutečně získávat to, v co doufal.
Pane, proč jsi dal mému srdci podobu kleští?
Chci říci, proč pouští s takovými obtížemi to, čeho se jednou zmocnilo?
Život se mi tím neulehčil, nicméně mi to umožnilo vytrvat v modlitbě.

Pro začátek si dejte, podle toho, kolik máte volného času, ale bez zbytečných průtahů
a samozřejmě vždy na kolenou, takových pět tisíc hodin modlitby.
Jde jen o pouhý záběh, nic jiného.
Co vám budu povídat. V každé lidské činnosti je to stejné.
Kdo jí dal kus svého života, rozumí věcem jinak než ten, kdo se jí věnoval jen krátce.
Naučí vás to obezřetnosti.

Prostý úmysl nestačí k tomu, aby všechny naše činy byly proměněny ve skutky lásky.
A hlavně pochopíte, že není lásky tam, kde člověk na prvním místě nemiluje Boha.

Co stojí melodie
Věřící nemůže uniknout utrpení. 
Nalézá však svou spásu v tom, že se nesnaží kvůli utrpení uniknout Bohu.  Stěžujme si na Boha. Stejně jako Jób, reptající, ale věrný. Ty sám mi Pane poraď, jak si mám na Tebe stěžovat. 

Obraz délky zkoušek
Bůh rád odkládá věci, po nichž jeho přátelé touží. S oblibou nechává vychládat šálek, který jim slíbil a jehož obsah sám ohřál. 
Ó všemocný Mistře, který nikdy nespěcháš. Kolikrát nás necháváš vybočit, změnit trasu a někdy se dokonce vracet zpět,
jako by naše cesta k Tobě neměla nikdy skončit!

Obraz tíhy zkoušek
Může někdo tvrdit, že se lis na plech chová přátelsky ke kovovému plátu, který drtí?
A přece se právě tak chová Bůh ke svým přátelům – lis na plech o váze šest set tun.
Není to trochu moc, Pane?
Každý, kdo zůstává věrný modlitbě, ví, že Bůh bude pracovat na jeho posvěcení.
Čeká, že půjde o jemnou řemeslnou práci, ale náhle zjistí, že jde o těžkou průmyslovou výrobu. Že by Pán měl tak velkou důvěru v odolnost svých přátel?

Zkouška sítě
Ať už žijete v klášteře nebo ve světě, pokud odpovíte na povolání stát se Božím přítelem, váš Mistr se zcela jistě postará o to, abyste prošel zkouškou sítě. 
Budete okolnostmi nebo cizí vůli spoután takovým způsobem, že nebudete schopen druhé jakkoliv obdarovat nebo jim prokázat službu.
I kdybyste předem vytušil, ze které strany na vás síť padne, a chtěl se jí vyhnout, události vás donutí, abyste v hodinu, kterou si nevyberete, nastoupil osudnou cestu.
Ničemu nelze uniknout, nic změnit ani zkrátit. S železnou nutností se kolem vás stahuje každý sebemenší záhyb sítě, každé oko, každý uzel.
Pak si tedy můžete být jist, že Bůh to tak chtěl, že vše pochází od Něj, že za tím vším můžete rozpoznat jeho ruku.
Ubohá kořisti!
Zařekněte se však jednou provždy, že nikdy nezahořknete. 
Popisuji-li tímto způsobem paradoxní situaci, do níž se dostává tvor zcela odevzdaný transcendentnímu Bohu, odkazuji vás především na modlitbu, na hodiny a hodiny strávené na kolenou.
 
Kontemplativní modlitba uzdravuje rány, které s sebou nese povolání Božího přítele.
Stá první hodina modlitby ospravedlní sto hodin, které jí předcházely a vyváží zkoušky, které přinesly.
Vždyť v posledním projevu věrnosti jsou zahrnuty všechny předchozí, které zůstaly nepovšimnuty a jejichž hodnota právě nyní vychází najevo.

Otec Jeroným Možnosti a melodie
trapistický mnich 1907-1985, opatství Sept-Fons Francie
člověk hluboké modlitby, duchovní učitel
autor knih o modlitbě a duchovním životě