O eucharistii

V každém povolání může člověk žít natěsno s Bohem.

Gabriele Bossis Ježíš říká: Budu pro tebe tím, čím chceš, abych byl. To znamená, že my určujeme, jak je nám Pán blízko. Na nás záleží, jak tuto blízkost přijmeme.

Vezme si lásku, kterou do toho vložíš.

Jedině, když sebe vydáte, když se odříkáte, tak můžete žít věčně.

Sv. Augustin říkal. Láska je nejkratší, ale ne pohodlná cesta do ráje.

Kde najít lásku, abych unesl kříž, abych unesl sebe a druhé, abych vytrval tam, kde jsem?

Bůh poslechne a přijde na slovo kněze. Proměnění!

Nikde víc lásky nenajdeme, ani kdybychom si vykoukali oči a vytoužili srdce. V tom kousku je všechna Boží láska.

Přitisknout se na Boží srdce. Je to trochu jako nabíječka, na kterou položím mobil. Tam můžeme chodit načerpat. Měníme to v sobě. Druzí nejsou naše starost.

Jdeme pouští světa a padá nám mana do srdce.

Vyvolil si je, aby byli s ním.

V malé hostii je tolik lásky, kolik je v Bohu. Měli bychom před sebou poklekat, po svatém přijímání. Protože máme v sobě Krista. Bůh jde přímo do srdce. Když budeme takto přijímat Boha, budeme schopni milovat, dokonce i nepřátele. A unést kříž.

Nenechte staré lidi bez eucharistie. Aby to svoje stáří unesli.

Eucharistie je dálnice do nebe.

Bez eucharistie to bude vyprázdněné.

Když přijímáme eucharistii, jsme spojeni s Kristem nejtěsněji, jak je to jenom možné.

Nepohrdejte druhými. Ztrácíte tím Ježíše.

Ježíš se dává a láme. Je to obraz – také se máme rozdávat. Budeme menší a menší.

Ježíš uzdravuje naši sebelásku a proměňuje ji v lásku.

Vyvolil si mě, abych byl s ním. Tak kam kráčíš, Petře?