Josef Beránek a Petr Glogar: Tvořit nové věci
Z farní knihovny
Josef Beránek a Petr Glogar: Tvořit nové věci
Přemýšlel jsem, kterou knihu představit ve velikonočním čísle Rožně. Pak mi přišlo, že kniha rozhovorů Josefa Beránka s bosým karmelitánem a terapeutem Petrem Glogarem Tvořit nové věci by mohla být ta pravá, poněvadž má velikonoční zvěst přímo v názvu. Zde je mimo jiné část věnovaná duchovnímu růstu, kterou bych zde opsal a popsal:
Proces růstu je rozdělen do čtyř fází. První je chaotická, v níž člověk neví, čemu se v životě věnovat. Střídá různé životní náplně, do žádné však nechce příliš investovat. Druhou fázi terapeut nazývá formatickou, v které člověk objeví řád, který jej ochrání od chaosu. „Zachovávej řád a řád zachová
tebe.“ Další fázi objeví skeptik, který se zeptá, proč se to dělá zrovna tak. Bude fajn, až doceníme lidi, kteří se odvažují klást otázky, ne proto, aby si odůvodnili svoji pohodlnost a nechuť k řádu, ale aby hledali pravdivější pohled na svět.
Se čtvrtou fází přichází mystik. Ne snad, že by měl nějaká zvláštní zjevení, mystik je člověkem hlubokého řádu do té míry, že vnímá, že vše kolem nás do něj patří. Formatik má tendenci hodnotit, dělit na černé a bílé, vylučovat jedny či druhé, to je ale mystikovi vzdálené. Richard Rohr by takového člověka nazval moudrým bláznem, který ví, že život je poskládán ze všeho možného a vše v něm má své místo… Každý si zaslouží respekt ve svém lidství. Každý jde svou cestou k Bohu, protože Bůh je jeden. … Už nejde o to, co dokážu, ani zda vím, co je a co není pravda, co je důležité v životě. C. G. Jung by řekl, co je v první polovině života výzvou, je v druhé polovině neurotickou překážkou.
Mystik nepotřebuje věci vlastnit, nepotřebuje čerpat jistotu ze svého poznání. Zažil svoji křehkost, bezmoc, a proto se může setkávat s Bohem, který je milosrdenství.
A díky tomu dokáže být sám milosrdný. Člověk, který k víře přistupuje intelektuálně, který má jasno v tom, jak má být to či ono morálně nastavené, se těžko může setkat s Bohem, který je milosrdenství. Setká se s Bohem – moralistou. Vidíte v něm formatika, přesvědčeného, že Bůh je právě takový, a ne jiný. Bůh nám nastavuje tu tvář, kterou jsme schopni zachytit. Řekněme, že pro mne, jakožto formatika, je důležité dodržovat všechny morální předpisy, pak ke mně může Bůh přicházet jako spravedlivý, protože takto jsem schopen svět vnímat. Bezdomovci mě mohou velmi zneklidňovat a těžko je budu i na ulici snášet.
Jak by řekl C. G. Jung: je důležité mít pochopení pro svůj stín. … Je jedním z rysů Ježíšova poselství a je i posláním křesťanů, aby byli integrujícím prvkem. Nemyslím ani tak, že by měli smiřovat protichůdné tábory, ale že by měli unést – a dát najevo, že v sobě nesou – světlo a stín. To nám konec konců dává možnost vidět svět ve všech rozmanitých barvách a tvarech. Bez světla a stínu se to nestane.
Zatímco do první či druhé fáze skočí člověk v okamžiku a může v ní žít celý život, mezi druhou, třetí a čtvrtou fází probíhá změna postupně. Sám na sebe člověk moc nedohlídne, většinou potřebuje někoho, kdo mu to zrcadlí a sebeproměna se odehrává v reálném světě, neděje se tím, že o ní člověk přemýšlí.
Rád bych tu poděkoval paní Janě Levíčkové, že nám dala tip na knihu, kterou by sama měla ráda v knihovně. Pravdou je, že v knize citovaný názor na synodální proces nám v knihovně zatím scházel. Z knih o této problematice, které dávají přednost spíše rozhovoru v přítomném čase, bych zmínil závěrečný dokument „Za církev synodální“, „Dopisy papeži“ Tomáše Halíka či „Křesťanství ve víru kulturních válek“ od Tomáše Petráčka.
Honza Votava