Připraven sloužit: Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem

Připraven sloužit

Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem vedla Renata Kalenská a pár přátel k tomu připojilo svou vzpomínku.

Kým byl kníže Karel ze Schwarzenberga, který sám sebe nazval dobrým katolíkem však špatným křesťanem, si můžeme přečíst třeba ve vzpomínce Petra Placáka  Po všech stránkách normální, z které pár řádků:

Vzdělání, původ, povolání, postavení, majetek, národnost…berou lidé často osudově jako jakési nomen omen, které místo aby svému „hostiteli“ pomáhalo svět otevírat a osvobozovat se od malicherností a pitomostí, mu svět naopak zavírá a v blbosti ho udržuje.

      Karel žádnými sociálními a dalšími předurčeními a fobiemi netrpěl. Neměl předsudky nalevo ani napravo, nahoru ani dolů. Proto mu taky strážci hranic nemohli přijít na jméno. Konzervativci mu nadávali do levičáků, levičáci do konzervativců.

     V druhé vzpomínce Nemáme se za co stydět, chlapče Jan Dobrovský vzpomíná na dobu, kdy spolu s Karlem Schwarzenbergem koupili časopis Týden, a v určitém okamžiku se dostali do tíživé finanční situace. Před rozhodující schůzkou zavolal Jan Dobrovský svému společníkovi ve dvě hodiny v noci a svěřoval se mu se svými obavami. Odpověď byla okamžitá: „Znáte ten fór, jak Kohn dlouží Roubíčkovi milion?  No, to takhle Kohn dluží Roubíčkovi milion, nemůže spát a vzdychá v posteli. A Sára říká: Kohn, co blbneš? Co ti je? No dlužím Roubíčkovi milion a nemám ho a splatit ho mám zítra. Sára říká: To zařídím. Vstane, otevře okno a zakřičí do ulice: Roubíček, Kohn ti dluží milion a nemá ho. Pak zavře okno a řekne: Vidíš, a teď je to Roubíčkův problém. Tak už klidně spi.“

      A za třetí vzpomíná kníže Karel Schwarzenberg v rozhovoru na svého otce Karla VI.: On nemohl nic velkoryse rozdávat, protože nic neměl. Ale musím říct, že s odpuštěním nešetřil.

     Vždycky máme co dát. Škoda, že se nestal prezidentem. Svět by byl dnes jiný, lepší.

Honza Votava