Jan Němec, Petr Vizina: Znamení neznámého

JAN NĚMEC,  PETR VIZINA: Znamení neznámého

Rozhovory o spiritualitě

Jaké to je, když člověk hledá sám sebe a najde něco daleko víc? Devět rozhovorů o vnitřním životě, devět příběhů o tom, na co jsme zapomněli, devět svědectví o znameních neznámého mezi námi.  

Všechno, co člověku umožňuje vstupovat do vlastního nitra a zase z něho vystupovat a poznávat druhé, s sebou nese poznání Boží. Z člověka nelze Boha vyškrábnout. Náboženství je jen nástroj, který můžeš, nebo nemusíš používat.
— Petr Vacík, kněz 

(viz Znamení neznámého – Nakladatelství Host.)

Náš knihovník Honza Votava k tomu dodává:

Kniha rozhovorů o cestě k poznání, že svět tu není jen tak mimochodem, já tu taky nejsem mimochodem. A opak toho „mimochodem“ pro mě spadá do kategorie Bůh. To jsou slova jezuitského kněze Petra Vacíka. Znamení neznámého je kniha o cestě k Bohu, vyjádřeno slovy naší křesťanské tradice a v této mé tradici Ježíš řekl: „Já jsem cesta, pravda a život“.

Bůh je tedy v cestě stát se co nejlepší verzí sama sebe. Bůh je v poznání, jaká krása a hloubka se skrývá uvnitř lidí, když se otevřeme bez soudu a hodnocení. Bůh je v plném pohroužení se do naší každodennosti se zachováním si zdravého odstupu, vyjádřeného pochybnostmi ke každému principu, jenž se nám zdá pravdivější než tato každodennost. Bůh je v poznání, že přestanu-li věci chápat jako „moje“ a přestanu-li si je přivlastňovat, tak přijdu na to, že moje je vlastně všechno a že nic nepotřebuji. Bůh je v probouzení se k jednotě. Bůh je v tom, v čem jsme plně přítomni, a když o tom hovoříme, tak nám září oči. Bůh je v objevení poezie a mystiky Země, které jsou řešením ekologické a klimatické krize. Bůh je láska v srdci každé skutečnosti.

Tohle jsem vyčetl z rozhovorů s již zmíněným Petrem Vacíkem, dále pak s terapeutem a básníkem Adamem Borzičem, ekopoutníkem Jiřím Zemánkem, filosofkou Alicí Koubovou, opatem zen-buddhistického kláštera Jiřím Hazlbauerem a karmelitánkou Denisou Červenkovou, s kterými rozmlouvali Jan Němec a Petr Vizina. Na závěr ještě jednou SJ Petr Vacík a jeho povzdechnutí: Často je však slyšet: „On řekl: Já jsem pravda, a když jsme s Ježíšem, tak jen my máme pravdu a ostatní – plyne z toho logicky – pravdu nemají, protože Ježíš je pravda, takže Buddha pravdu nemá.“ Je to perverzní, ale děje se to, slyšel jsem to stokrát, a člověka to omrzí, víc než omrzí.