Farní synodní syntéza

Živá farnost

Naše farnost je velmi živá – je tu hodně společenství, na výběr je z velkého množství aktivit duchovních i volnočasových. Mohlo by se tedy zdát, že každý má možnost se nějakým způsobem zapojit. Tak to ovšem vnímají VIP členové farnosti – pokud do tohoto užšího okruhu člověk nepatří nebo je nový, už to tak skvěle nevnímá, cítí se mimo, nepozván.

Přijetí

Limity má farnost v přijímání nových farníků, kteří nejsou vědomě vtahováni do dění ve farnosti a musejí si cestičku do ní hledat sami, není snadné k nám proniknout. Je důležité tyto lidi citlivě oslovovat a následně zapojovat. Máme k tomu spoustu příležitostí. Jde ale i o stávající farníky („Jako žena s odrostlými dětmi cítím, že ve farnosti nikam nepatřím.“). Přitom si uvědomujeme, že pro pocit přijetí stačí málo: usmát se, prohodit pár slov, pozvat do farní kavárny nebo na nějakou akci apod. Pokud někdo něco chce, měl by si o to říci. Toho ale každý není schopný. Každý se neumí zapojit do společenství, ani se sdílet. Ale i ten, kdo toho není schopen, by měl mít jistotu, že minimálně na úrovni farnosti se může bez obav sdílet s knězem a ostatními farníky, že bude přijatý s láskou a zájmem.

Malá společenství

Farnost by měla být složena z malých společenství, kdy každé z těchto společenství má nějaký svůj úkol. Tato společenství by se měla scházet i ke společné modlitbě, měla by se navzájem stýkat, aby o sobě měla povědomí, měla by informovat o své činnosti. Nutnost vzájemného setkávání a sdílení se týká i farnosti jako celku – účastníci tří nedělních mší se často neznají navzájem, jako kdyby to byly tři různé světy.

Spoluzodpovědnost za farnost

Je potřeba posilovat pocit spoluzodpovědnosti za farnost. Ve farnosti je skupina velmi aktivních lidí, kteří mohou působit svým příkladem. Jejich úkolem (a také úkolem kněze) by mělo být zvát ke službě (liturgie, duchovní i volnočasové aktivity) také méně aktivní nebo úplně nezapojené farníky. Je potřeba nabízet různé možnosti zapojení, aby si každý mohl vybrat svůj úkol, a konkrétně formulovat, co je potřeba udělat. Pokud si někdo nevybere, povzbudit k vlastní, třeba úplně nové aktivitě. Ideálem je stav, kdy každý, kdo o to bude mít zájem, bude mít ve farnosti nějaký svůj úkol, nějakou svoji zodpovědnost.

Atraktivita církve

Dnešní katolická církev není atraktivní. Naše společnost není nevěřící, ale hledající. Lidé se bohužel obracejí k alternativám, které jsou ale církvi vlastní, jen je neumí nabídnout (meditace, putování, pobyty v tichu). Vlivem papeže Františka vane v církvi duch synodality, ale vnímáme těžkopádnost, zkostnatělost, klerikalismus, které brání otevřenosti Duchu Svatému. Církev má velký potenciál, ale slabě ho využívá.

Evangelizace

Můžeme svědčit svým životem, čímž můžeme nejlépe prolomit předsudky o církvi, a také se o to snažíme, nicméně když přijde na hovory o Bohu a víře, cítíme se často neohrabaní, bojíme se odmítnutí a necháme se snadno odradit, nedokážeme odpovídat na otázky hledajících, ale také například konvertitů. Měli bychom být vidět (Řeč, webové stránky, sociální sítě, účast na akcích, které nepořádá farnost, ale také modlitební akce jako růžencová pouť kolem Ořešína). Otevřít se světu, otevřít kostely. Modlit se za svůj oikos, svou farnost i církev.

Mládež 

Vychovávat příkladem starších, posilovat jejich sounáležitost (ministranti, skauti, akce pro mladé atd.), přenášet na ně spoluzodpovědnost za farnost. Hledat pojítka mezi mladou a staršími generacemi, být ochotní „mluvit řečí jejich kmene“.

Ženy

Církev je výrazně mužská, není zájem o nemateřské pohledy a schopnosti žen. Ženy jsou v církvi výrazně méně vidět než muži, nedostávají tolik prostoru. Kvůli nedostatku žen v církvi pak ženám chybí vzory.

Potřební

Je třeba hledat, kdo a jak konkrétně může pomoci chudým, osamělým, handicapovaným v naší farnosti. Ptát se starých lidí, jestli něco nepotřebují. Pro osamělé připravit společný Štědrý večer.

Odlišní

Lidé v situacích, které jsou pro „dobré a správné katolíky“ nepřijatelné (rozvod, homosexuální orientace, potrat atd.), se bojí se svým tajemstvím svěřit kvůli – často oprávněným – obavám z odsouzení, zavržení a pokusů o „nápravu“ ze strany druhých. Podobně to vnímají i lidé s menšinovým názorem na tyto životní situace, politiku atd. Pro některé v církvi málo zaznívají jasné postoje církve k těmto tématům.

Biskupové

Bylo by hezké vidět ve farnostech jednou za rok nebo za dva živého biskupa. Pak by se společně kráčelo lépe.

Další materiály k synodě

farnostreckovice.cz | biskupstvi.cz | cirkev.cz