Otcové a matky

Je samozřejmé, že mluvím-li o otcovství, mám na mysli i mateřství.
(Louis Evely)

Co znamená otcovství?

– Je to naše schopnost být dobrými k těm, kdo jsou na nás závislí.
– Nikdo a nic nemá takovou moc nad naším srdcem, jako ten, kdo je na nás úplně závislý.

Co znamená otcovství? Je to ta největší náboženská zkušenost, ke které můžeme dojít. Bůh je Otec.

Není jiná možnost, jak se „zbožštit“, než stát se otcem nebo matkou. Je jediná možnost, jak se stát Bohem – stát se otcem.
Člověk se nemůže přiblížit PRAVÉMU Bohu, nestane-li se Otcem nebo Matkou.

Otec nebo Matka jsou v podstatě naivní lidé, toužící po bytostech, jimž by dali život a radost ze života, které by oživovali svým životem, které by svou radostí těšili a dali jim poznat i kouzlo své radosti, radosti být Otcem či Matkou.

Učíte své děti, aby i ony se dovedly stát Otcem či Matkou?

Tak to udělal Bůh s námi.

Bůh, který je Otcem, je ta naivní bytost, která stvořila svět a tvory, aby jim mohla dávat sama sebe, svou velkomyslnost a radost.

Co je však Boží slávou?

Ukázat, jak dovede milovat!

„Bůh stvořil člověka, aby sloužil člověku a aby miloval lidi tak, až se i tito lidé naučí milovat ostatní a sloužit jim.“

Otec nemá děti pro svou slávu. Nemá děti proto, aby ho chválily a aby mu sloužily. To je krajně pohanské!

Bůh nejen že dává člověku všechno, co má, ale dal mu i dar, aby se sám dovedl dávat, aby se dovedl stát Otcem, Matkou. Přiblížil nás k sobě v tomto dobrém smyslu: Dal nám poznat příchuť Boží radosti, příchuť Božího života, že člověk touží po tom, aby se stal také Bohem, Otcem, Matkou.

 Bůh neměl jiný cíl než velikost své lásky.

Otcovství znamená ukázat velikost své lásky, ukázat do jaké míry dovedeme trpět, tvořit, sloužit. Otcovství je právě tak duchovní jako fyzické. Každý je povolán k tomu, aby se stal Otcem či Matkou, a to na celý život. Je to neomezená duchovní plodnost.

Snad je jádro křesťanství v tom, když pochopíme, že Bůh je na nás víc závislý než my na něm. Že jsou rodiče víc závislí na dětech než děti na rodičích. Budoucnost dětí záleží v tom, že se osvobodí od rodičů. Budoucnost rodičů je v tom, že zůstanou dětem k dispozici. Jsme velmi závislí na lidech, kteří závisejí na nás. Proti nim jsme úplně bezbranní. Zde je naprostá vzájemná odpovědnost. Nemůžeme se těchto lidí zbavit, nemůžeme jim něco odříci.

Ano, jsme závislí na Bohu v řádu milosti, života, existence, odpuštění. Bůh je však na nás závislý v řádu lásky, protože nás miluje o tolik víc než my jeho. Je tedy o mnoho víc závislý na nás, než my na něm. Pohleďte na svého ukřižovaného Boha a uvažte, kdo víc na kom závisí, kdo víc visí, kdo je víc připoután, víc závislý, bezmocnější, zranitelnější? A tak pochopíte Tajemství otcovství i to, co říká Kristus z kříže: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“

Otec je v podstatě ten, kdo není vůči druhému pojištěn. Bůh se vůči nám nijak nepojistil.

Řekl: „Nechám jim úplnou svobodu, budu je však tolik milovat, budu jim tak často odpouštět, budu je tak trpělivě snášet, že se nakonec probudí a budou mne milovat tak, jak miluji já je.“

Nejkrásnější definice lásky, kterou znám, pochází od Gabriela Marcela: někoho milovat znamená navždy v něj doufat.  

Rosteme jen pro ty, kdo v nás věří, něco od nás očekávají, doufají v nás a milují.

Člověk roste jen tehdy, je-li milován. Milovat někoho znamená milovat bytost, která je schopna nekonečného růstu.

(Louis Evely)
z knihy „Láska a manželství„