Evangelium podle Jóba

Kniha Jób, příběh o utrpení nevinného. Pro toto chtěl Ivan Karamazov vrátit Bohu vstupenku, pro toto uspořádali Židé v Osvětimi s Bohem soud. A jak se s tímto vypořádal Daniel Pastirčák v knize Evangelium podle Jóba? Mnohé napoví již samotný název knihy, ale to nejpodstatnější zamlčím, to si přečtěte sami.

Tomu, kdo nevlastní dimenzi víry, se stejně bude zdát, že autor od odpovědi utekl, protože ji vidí až za horizontem smrti, ale ono to ani jinak nejde, tenhle svět nikdy nebude dokonalý a pokusy o to, jej dokonalým udělat, končí ještě větším trápením. Spíše tu zůstávají otázky, co v tomto trápení dělat: Co z nás zůstane, když jako Jób přijdeme o majetek a společenské postavení, tedy o to, čím jsme ve společnosti zakotveni? Co máme dělat s tímto „zbytkem“? Může nám být nějak ku prospěchu? A jak potom mluvit s Bohem a o Bohu? Elífaz Témantský Jóbovi jeho osud pěkně vysvětluje podle tradice, ve které Bůh dobro odměňuje požehnáním a svévolníka trestá. Jób naopak spílá nad svým žitím a přivolává si smrt. Bůh však nakonec označí Elífazovu řeč, na rozdíl od Jóbovy, za nepatřičnou. Kde se stala chyba? S nedokonalostí světa souvisí i otázka naší svobody. Potřebujeme ji vůbec? K čemu je nám dobrá? A kde se vlastně vzala? Kým je mi Bůh? Soudcem nebo Tvůrcem? Kde mám hledat smysl svého života? V sobě nebo mimo sebe?

Kvůli odpovědím na tyto otázky musíme někdy opustit svět poznatelného, co si umíme a můžeme představit, a musíme vstoupit do tajemství, jež lze vnímat pouze v paradoxech. Na naše existenční otázky Slovo Boží neodpovídá. To k nám nepřichází, aby vysvětlovalo, ale aby konalo.

Na závěr pár řádků ze zamyšlení o utrpení nevinného, Ježíše Krista, které napsal Štefan Šrobár pod názvem Následování Kristova kříže (Perpektivy 37/2000): Svět bez utrpení není možný. Svět bez utrpení je svět bez opravdové lásky. Opravdový člověk je zranitelný člověk.

   

Honza Votava