Upřímné vyprávění poutníka svému duchovnímu otci

Kniha Upřímné vyprávění poutníka svému duchovnímu otci je anonymní duchovní dílo, které vzniklo v Rusku v 19. století. Na počátku knihy je touha naplnit biblickou výzvu: „Neustále se modlete!“ Proto hlavní hrdina, chromý poutník, vyráží na cesty, aby se toto naučil. Při setkání s duchovním otcem  poznal Ježíšovu modlitbu a knihu Filokalia, v ruštině Dobrotoljubie a takto vyzbrojen putuje Ruskem a prožívá různá setkání a dobrodružství.

Tak třeba polesnému, který žije asketickým životem ve strachu před trestem za své hříchy, přečte 109. kapitolu ctihodného Hesychia: „Svatí Otcové říkají, že bázeň před trestem je cesta otroka a touha po královské odměně v nebi je cesta nájemníka. Ale Bůh chce, abychom k němu šli cestou  synovskou, to jest, abychom z horlivosti a z lásky k Němu žili poctivě a těšili se ze spasitelného sjednocení s Ním v duši a srdci.“

O dvě stě stránek a čtyři sta verst dál jsem našel radu mnicha, jak vystřiženou z knihy Richarda Rohra Pád vzhůru: „Naše provinění nás nejen nemají odvracet od přebývání v Boží přítomnosti a od vnitřní modlitby, probouzet nepokoj, malomyslnost a zármutek, ale mají nám dát schopnost k rychlejšímu obrácení k Bohu.“

     Zkrátka kniha je o poutnictví a tak ní vyzbrojen jsem se vydal na cestu.

Honza Votava