Jak podpořit farnost

To samo?

Běžný návštěvník kostela o tom mnoho nepřemýšlí. Přijde, zasedne do lavice, na oltáři je čisté plátno a čerstvé květiny, svíce na oltáři jsou rozsvíceny, ve stanovenou dobu cinkne zvonek a průvod ministrantů s knězem přichází k oltáři. Na lavici je zpěvník, vpředu na tabuli svítí číslo písničky, kdesi vzadu nahoře to hraje, všechno to jaksi samo funguje. U východu z kostela ministrant nabízí další číslo farního zpravodaje Rožeň. Děti chodí na faru na náboženství a v neděli na dětskou katechezi do sakristie, většinou je v neděli otevřena farní kavárna, na faře a v herně se koná řada akcí pro farníky. V kostele i na faře je čisto a teplo, farní zahrada je upravená, trávník je posekaný.

Tyto věci se nedějí samy od sebe. Každý, kdo má zodpovědnost za nějaký prostor nebo skupinu lidí, ví, kolik to dá práce a starání, aby věci dlouhodobě fungovaly a bylo na ně spolehnutí.

Za „samozřejmostmi“, jako jsou např. čisté podlahy a kostelní lavice, naškrobené a nažehlené oltářní prádlo a nádherná květinová výzdoba se skrývá něčí dovednost a něčí práce.

Nabízí se otázka: Co můžu pro farnost udělat já?

Mohu se nabídnout ke konkrétní zodpovědnosti za nějakou částečku chodu farnosti, podle svých možností a obdarování. 

Měl bych se na chodu farnosti podílet také finančně, ať už přispěním do košíčku při nedělní sbírce, příspěvkem do fondu Puls, nebo pravidelným či jednorázovým příspěvkem na účet farnosti. Není malých darů. Za všechnu vaši podporu Pán Bůh zaplať!

Určitě mohu v modlitbě vyprošovat požehnání pro celou farnost i pro ty, kteří svůj čas a síly věnují práci pro nás všechny. 

Také jistě potěší slovo uznání a vděčnosti. Pro mnohé je to jediná odměna za jejich snahu.