Bůh se vůči nám nijak nepojistil

Otec je v podstatě ten, kdo není vůči druhému pojištěn

Snad je jádro křesťanství v tom, když pochopíme, že Bůh je na nás víc závislý než my na něm. Že jsou rodiče víc závislí na dětech než děti na rodičích. Budoucnost dětí záleží v tom, že se osvobodí od rodičů. Budoucnost rodičů je v tom, že zůstanou dětem k dispozici.

Ano, jsme závislí na Bohu v řádu milosti, života, existence, odpuštění.

Bůh je však na nás závislý v řádu lásky, protože nás miluje o tolik víc než my jeho.

Je tedy o mnoho víc závislý na nás, než my na něm. Pohleďte na svého ukřižovaného Boha a uvažte, kdo víc na kom závisí, kdo víc visí, kdo je víc připoután, víc závislý, bezmocnější, zranitelnější? A tak pochopíte Tajemství otcovství i to, co říká Kristus z kříže: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“

Bůh se vůči nám nijak nepojistil.

Řekl: „Nechám jim úplnou svobodu, budu je však tolik milovat, budu jim tak často odpouštět, budu je tak trpělivě snášet, že se nakonec probudí a budou mne milovat tak, jak miluji já je.“ 

Pohleďte na Kristovu metodu v evangeliu: Nikdy nenutil apoštoly, aby se modlili – zdá se, že je k tomu ani nenabádal. Ale sám se modlil. Modlil se celé noci na hoře. A jednoho dne, když ho viděli, jak se vrací, plný světla, proměněný, zářící, vznešený, plný míru a štěstí, tu si řekli: “ Odkud přichází, co se to s ním děje? Co se mu přihodilo? Odešel se modlit a umí se modlit.“ A nakonec řekli: „Pane, nenaučíš nás také modlit se?“

Máte-li děti vychovávat v náboženství, je vaší první povinností docílit, aby na vás děti naléhaly. Jinak nestojíte z hlediska náboženské výchovy za nic.

 Nemají-li děti touhu, aby se vám podobaly, není třeba pokoušet se o to a vnucovat jim jako vzor někoho, komu se podobat nechtějí. Budete-li se modlit vy, budou i ony toužit, aby se modlily. Stal jste se tím, komu by se i vaše děti chtěly podobat? 

Obyčejně se postupuje úplně obráceně.

Do čtrnácti let, dokud ti malí nešťastníci nejsou s to se vzbouřit, podávají se jim všechny svátosti do zásoby a vykládá se jim důkladně katechismus. Myslíme si totiž, že až se dostanou do věku, kdy jsou samostatní, si budeme moci s klidným svědomím říci: Udělali jsme svou povinnost.

Ale to, co na nás církev žádá, je, abyste se přičinili, aby vaše děti ve svých osmnácti letech chápaly smysl Boha a měly chuť chodit na mši. Máte tedy čas! Je to závod, v němž jde o hloubku, ne o čas. Chtějí se k vám vaše děti připojit?

Netouží-li po tom, musíte se změnit vy, ne ony.

 Nedívejte se tolik na své děti, podívejte se raději na sebe!

 Louis Evely – Láska a manželství