Blahoslavená, která jsi uvěřila

Toho večera jsem si při kompletáři pod saharským nebem  chtěl znovu přečíst o tom, jak Maria počala Ježíše. Zapálil jsem svíčku a četl jsem text Matoušova evangelia.

„Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, ukázalo se, že počala z ducha Svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, a proto se rozhodl propustit ji potají.“ (Mt 1,19)

Cítil jsem, jako by Maria seděla vedle mne v písku, malá, slabá, bezbranná, s těhotným břichem, které jí brání v předklonu, tichounká.

Sfoukl jsem svíčku. V tmavé noci jsem neviděl hvězdy.

Viděl jsem kolem nás mnoho párů slídivých očí.

Byly to oči všech obyvatel Nazareta, které slídily po této dívce

s veškerou podezíravostí, jíž jsou lidé schopni.

Taková noc. Co mám odpovědět? Že otcem toho maličkého je Bůh?

Kdo mi uvěří? Neřeknu nic. Bůh to ví. Bůh se postará…….

Ubohá Maria? Jak budeš čelit tolika nepřátelům? Kdo Ti uvěří?

Blahoslavená, která jsi uvěřila. Maria, k tomu, aby člověk něčemu takovému uvěřil, je třeba odvahy! Pro nás je těžké uvěřit tvému svědectví. Ale především pro Tebe je to těžké.

Toho večera v písečné poušti jsem se rozhodl, že si Marii zvolím za svoji učitelku víry. Nalezl jsem s ní živý kontakt. Už to nebyla postava, jíž bych byl povinován úctou, byla to sestra mého srdce, společnice na mé cestě, učitelka víry.

Nechtějte po mně, abych prosil

za vaše uzdravení z toho či onoho trápení.

Chtějte po mně jen, abych prosil

za vaši víru. Je to jediný dar,

který si zaslouží, abychom za něj prosili.

A já se tiše zahledím do očí Marie z Nazareta, ponořím se do pohledu té, která měla takovou odvahu víry, a pokusím se od ní načerpat všechno,

co budete potřebovat. Už se nebojím. Jedinou námahou,

která mi teď zbývá, je věřit. A věřit je jako plodit. Ve víře dál plodím Ježíše jako své dítě. Tak to dělala Maria.

Zplodit Ježíše v těle pro ni bylo snadné. Stačilo jí k tomu devět měsíců.

Ale k tomu, aby ho zplodila ve víře, potřebovala celý život

od Betléma až po Kalvárii.

Slyším tě, Maria, jak čas od času opakuješ, jako v Betlémě:

Můj Bůh, mé dítě.

A já odpovídám: Můj Bůh, mé dítě.

To je růženec dnešní noci.

Jako tenkrát.

Dech zvířat zahřívá jeskyni.

Jako tenkrát.

Blahoslavená, která jsi uvěřila.

/Z knihy Blahoslavená, která jsi uvěřila, hovory s Marií z Nazatera, C. Carretto/