Jako pastýři z Betléma

Jako pastýři z Betléma

Před jesličkami objevujeme, jak důležité je v našem tak často uspěchaném životě nalézt chvíle ztišení a modlitby. 

Ztišení, abychom rozjímali o kráse dítěte Ježíše, Božího Syna narozeného v chudobě stáje. 

Modlitby, abychom vyjádřili svoji užaslou vděčnost za tento nezměrný dar lásky, jehož se nám dostalo.

V tomto jednoduchém a podivuhodném znamení vánočních jesliček se ukazuje velké tajemství naší víry:

Bůh nás miluje do té míry, že sdílí naše lidství a náš život.

Nenechává nás nikdy samotné, provází nás svojí skrytou, ale nikoli neviditelnou přítomností.

Za všech okolností, v radosti i bolesti, je Emanuelem, Bohem s námi.

Jako pastýři z Betléma přijímáme pozvání jít do jeskyně, abychom rozpoznali znamení,

které nám zanechal Bůh.

Potom bude naše srdce naplněno radostí, kterou budeme moci nést tam, kde je smutek;

bude naplněno nadějí, kterou budeme moci sdílet s těmi, kteří ji ztratili.

Ztotožněme se s Marií, která položila svého Syna do jeslí, protože se nenašlo místo v některém domě.

Spolu s ní a svatým Josefem, jejím snoubencem, hleďme na Dítě Ježíše.

Jeho úsměv, který se rozzářil této noci, ať rozptýlí lhostejnost

a otevře srdce radosti těch, kteří cítí, že jsou milováni nebeským Otcem.

Papež František, 1. 12. 2019