S určitým zpožděním se vrátím k pětistému výročí reformace.

Orka jsem poprvé poznal, když hostoval u nás v kostele za otce Jana Pacnera, a trochu mně vadila jeho tichost, či jak to nazvat. Poznání, co se skrývalo pod touto tichostí, je mi ponaučením, že nemám dát na první dojem.

Kniha Anselma Grüna (1945) a Davida Steindl-Rasta (1926), tedy dvou starších až starých mnichů, kterým nechybí vlastnost mládí. Totiž odvaha pustit se cestou, kterou se moc nechodí.