Aktuality

Tomu, kdo nevlastní dimenzi víry, se stejně bude zdát, že autor od odpovědi utekl, protože ji vidí až za horizontem smrti, ale ono to ani jinak nejde, tenhle svět nikdy nebude dokonalý a pokusy o to, jej dokonalým udělat, končí ještě větším trápením. Spíše tu zůstávají otázky, co v tomto trápení dělat.

Ježíš nás nezve na svou cestu kříže proto, abychom ho oplakávali, nýbrž abychom změnili své smýšlení a jednání. Chce nám odejmout srdce kamenná a dát nám srdce z masa, srdce skutečně lidská, schopná odvahy k lásce.

Něco z tohoto příběhu je i ve vnější podobě knihy Václava Vokolka Malé Pašije. A uvnitř je příběh každého z nás. Každý jdeme svojí cestou do Jeruzaléma.

Sbíráme odvahu k tomu, abychom opustili bezpečí kostelních lavic a zaběhaných rituálů a pověděli něco o Bohu lidem tam venku. Lidé světa však o Bohu mají představu zkreslenou nebo žádnou. (Jakou mám představu o Bohu já? )

Bez Boha jste ztraceni. Bůh nad vámi bdí a nechal vám svobodu. A pokud už nezvládáte milovat, požádejte ho o nové srdce. On o tom něco ví, protože on je láska. Bůh je dech lásky, který ve vás zapálí plamen. Pomůže vám žít tak, aby si lidé už jen na základě vašeho života pomysleli, že není možné, aby Bůh neexistoval!

Nemohu věci zásadně poznat, dokud jim nevěnuji zásadní respekt, dokud je nemiluji, než je uchopím svou myslí.

Osobní vzpomínka našeho knihovníka na P. Krátkého

Chápu, že každá kultura, každý národ tak či onak miluje své „já“. Dnes to ale vypadá tak, že milujeme sami sebe, ale nemilujeme nic jiného.

Dostal jsem příležitost vracet se ke svému životu… Musel jsem se postupně prokopat ke svému já, nezatíženému rolemi a funkcemi, očekáváním a pohledy druhých, přiznat svá selhání a postavit se k nim. Nahlédl jsem relativitu všeho, co často tvořilo podstatnou součást mého života.

Jaké to je, když člověk hledá sám sebe a najde něco daleko víc? Devět rozhovorů o vnitřním životě, devět příběhů o tom, na co jsme zapomněli, devět svědectví o znameních neznámého mezi námi.

Potřebujeme, aby se hlásalo, že být laskavý, mít víru a usilovat o společné dobro jsou velké životní cíle, k nimž je třeba odvahy a elánu, zatímco lehkovážná povrchnost a výsměch etice nám nic dobrého nepřinesly.