Aktuality

Novoroční předsevzetí inspirovaná Biblí

I viděl Bůh vše, co stvořil. A bylo to velmi dobré, ba co víc, bylo to úžasné. Líbilo se mu to tak moc, že se rozhodl narození svého Syna vysílat v přímém přenosu každý prosinec v dějinách a v každém srdci, ve kterém by bylo místo pro betlém. Tak vymyslel Vánoce.

Svatost nesestává z toho či onoho počínání. Spočívá v dispozici srdce, která nás činí pokornými a malými v náruči Boží, jež si je vědoma své slabosti a až opovážlivě důvěřuje v Otcovu dobrotu.

Pomoc bližnímu dosahuje duchovní opravdovosti jedině tehdy,
je-li plodem Božího slova zasetého
do lidského srdce při naslouchání.

„Všechno závisí na Kristu, na vztahu k němu, na vnitřním životě a na svatosti. Nesmíme se divit, že kdykoliv se tento princip nerespektuje, nemají pastorační projekty úspěch a zanechávají v srdci člověka pouze pocit neuspokojení.“

Pojďte ke mně všichni,
kdo se namáháte a jste obtíženi,
a já vás občerstvím. (Mt 11,28)

Přímé volby v různých situacích

Taková noc. Co mám odpovědět? Že otcem toho maličkého je Bůh?
Kdo mi uvěří? Neřeknu nic. Bůh to ví. Bůh se postará…….
Ubohá Maria? Jak budeš čelit tolika nepřátelům? Kdo Ti uvěří?

Vař, uklízej, vychovávej a miluj.
Největší z toho je ale láska.

Buďto si zvládnu nevzít ten kousek hořké čokolády, a odměnou mi bude sladký pocit vítězství, nebo si osladím život pochoutkou a následovat bude provinilý pocit hořkosti nad sebou, že to moje mlsnější já opět zvítězilo tak hladce.

Život křesťana má být neustálé „rozeznávat se milovaným“, jak říká svatá Terezie z Ávily. Kolikrát to žalostně redukujeme na „tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil“?